Odstoupení od smlouvy o zájezdu

[admin]

Vážená paní Ledková,
obracím se na Vás s právním názorem ve věci Vašeho neuskutečněného zájezdu do Holandska v dubnu 2020.

Vaší situaci na základě Vašeho emailu chápu následovně:
Měla jste zakoupený zájezd v termínu 22. 4. – 26. 4. 2020
Od tohoto jste z důvodu šířící se epidemie dne 11. 3. 2020 odstoupila
Důvodem bylo zejména nedoporučující stanovisko ošetřujícího lékaře Vašeho manžela
CK vrátila 70% prostředků zaplacených za zájezd, částku odpovídající 30% se ponechala jako storno poplatek

Skutečnost, že pandemie onemocnění COVID-19 v celé Evropě je (byla) důvodem pro odstoupení od smlouvy, neboť v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu, je snad univerzálně nezpochybnitelná, zejména v době, kdy státy v březnu začaly zavírat své hranice pro turisty, nařizovat povinnou karanténu při návratu z postižených zemí nebo přijímat jiná omezení mající dopad na poskytování zájezdu. S ohledem na existenci a doložení lékařské zprávy obsahující jednoznačné nedoporučení vycestování do Holandska v daném termínu je zde pak daná nezpochybnitelná souvislost mezi situací na místě určení cesty a Vaším odstoupením od smlouvy.

V takovém případě se domnívám, že § 2535 OZ hovoří jasně, tedy že zákazník má v daném případě právo na vrácení veškerých uhrazených plateb. Obecně je však třeba upozornit, že cestovní kanceláře si v souvislosti s epidemií koronaviru vykládají § 2535 OZ přísně úzce a často tvrdí že dokud nebyly uzavřené hranice, nebyl ani důvod rušit zájezd. Častou argumentací v kontextu lyžařských zájezdů je, že slunce přeci na svazích svítilo a sněhu bylo dost. Zde však dochází ze strany cestovních kanceláří k podstatnému omylu – právo na odstoupení od smlouvy nelze vykládat selektivně ve vztahu k ustanovení OZ, ale v kontextu ochrany spotřebitele a celého právního řádu.

S ohledem na výše uvedené se proto domnívám, že máte právo, aby Vám CK vrátila veškeré uhrazené finanční prostředky, a to z toho důvodu, že důvod odstoupení od smlouvy o zájezdu nespočíval na Vaší straně nýbrž v objektivní skutečnosti odpovídající nevyhnutelným a mimořádným okolnostem, které mají významný dopad na poskytování zájezdu. V takovém případě přitom není s ohledem na jednu ze základních zásad civilního práva, a sice zásadu spravedlnosti, klást existenci objektivní překážky k tíži zákazníka. Naopak, podstatou stornopoplatku je potrestat zákazníka z „nedůvodné“ odstoupení od smlouvy.

V tomto kontextu si dovoluji zmínit taktéž tzv. lex voucher, který umožňuje cestovním kancelářím v době pandemie koronaviru vydávat poukazy na zájezd (vouchery) namísto vrácení celé ceny zájezdu, pokud jim vznikl nárok na vrácení z důvodu nevyhnutelných a mimořádných okolností – ať už odstoupil zákazník (srov. § 2535 OZ) nebo pořadatel zájezdu (srov. § 2536 odst. 2 OZ). V tomto ohledu si dovoluji vyjádřit názor, že ačkoliv byste mohli spadat do kategorie osob, kteří nemohou voucher na zájezd odmítnout, tím, že CK vrátila již 70% uhrazených prostředků, se ve své podstatě vzdala možnosti postupovat dle uvedeného zákona a je povinna vrátit Vám veškeré prostředky v penězích.

S pozdravem a přáním pěkného dne,

Tým Sám sobě úředníkem ve spolupráci s Legans advokátní kancelář s.r.o.

[Autor]

Příspěvky